Před pár dny jsem měla s kolegyní debatu o konfliktech. A tak jsem jí všechno, co i nich vím, povyprávěla. A na konci debaty mi řekla: “Proč jsi mi to neřekla dřív? Já bych se na sebe a svoje konflikty teď dívala úplně jinak”. A proč jsem jí to neřekla? Protože se neptala 🙂 Ale vrtalo mi to hlavou. Jestli to, co mně přijde samozřejmé, lidi nevědí, tak jak se jim žije? A tak jsem se rozhodla, že všechno to, co o konfliktech vím, sepsat.

Co je to konflikt

Tak už tady jsem zjistila, že když se to slovo jen vysloví, lidi to děsí. Správný vztah nemá konflikty. No, fuj! Konflikt je nedílnou součástí života. Nebo ještě jinak. Konflikt je život sám. Nějak ještě chápeme, že každý jsme do jisté míry jedinečný, protože to je vidět i navenek. Dva úplně stejní jedinci nejsou. Tak proč nechápeme, že z podstaty není možné, abychom i věci uvnitř měli jinak? Proč toužíme po tom mít věci stejně? Protože to, že v tom nejsme sami, je pro nás bezpečné. A konflikt nese nejistotu. Jenže on vzniká už ve chvíli, kdy se na jednu věc dívají dva pohledy. Pokud není náš pohled na cokoliv úplně totožný, jako je pohled to, kdo je vedle nás, vzniká konflikt. To znamená, že ve chvíli, kdy se začneme hádat a o svůj pohled bojovat, už tam ten konflikt dávno byl. V okamžiku hádky se jen manifestuje navenek něco, co tam bylo celou dobu pod povrchem.

Konflikt a jeho vliv na tělo, aneb základ nemocí 

Tělo konflikty nemá rádo. Protože se vždycky projeví nepříjemnými pocity nebo bolestí a nebo nemocí. VŽDYCKY! Pokud ale s konflikty vědomě pracujeme, jsou ty dopady na tělo úplně jiné, než když jsme jimi nevědomě vláčení. A ten rozsah je obrovský! Od například rakoviny v nejhorším případě po lehkou pachuť kdesi vzadu v tom případě “na pohodu”. Každý zánět v těle je konflikt, ale taky každý úraz, každý pocit viny, bezmoci, strachu. Všechno má základ v konfliktu. Veškeré nepříjemné pocity v těle nás upozorňují na nějaký konflikt. 

Jak pracovat s konfliktem

Úplně nejdůležitější je si konfliktu vůbec všimnout v těle. Tím, že jej přesuneme do vědomí, máme půl práce hotovo. Na to slouží různé techniky jako mindfulness, meditace všímavosti, karty Symbolon, konstelace, arteterapie, workshopy Principů života a mnoho a mnoho dalších, které nás učí otočit pozornost zvenku dovnitř do těla. Když si jej všimneme, pak ho můžeme pozorovat a všimnout si, co se s námi děje.

Ve chvíli, kdy máme potřebu jít “do boje”. Tak nás konflikt upozornil:

a) na nějaké zranění, které pochází zpravidla z dětství. Pak už stačí jen terapie, která pracuje s transformací traumatu a konflikt tak v plné šíři naplní, co bylo cílem – rosteme.

b) na nějaký dávno nefunkční vnitřní zákon, který vznikl z přesvědčení a už nám dávno neslouží, vede nás mimo proud života a je potřeba jej upgradovat – vyměnit za zákon, který nás povede k životu. A tím zase rosteme.

Pokud na boj chuť nemáme, pak v té oblasti zranění není a my jsme plně schopni přijmout pohled druhé strany a oba pohledy tak propojit do jednoho svého a tím si ten svůj rozšířit a tím zase povyrůst. Toto zní jednoduše, ale není. Je k tomu potřeba kritické myšlení, rozvinutá intuice a ochota měnit svoje pohledy. A to je všechno na roky práce. No… osvícení není zadarmo 😃 

Ti, co vyvolávají konflikty 

Mezi jedinečnosti některých lidí patří i to, že buď vědomě nebo nevědomě vyvolávají konflikty na povrch. Ve chvíli, kdy v poli cítí, že něco nesedí, tak na to upozorní, ať už vědomě nebo nevědomě, a konflikt tak vytáhnou na světlo. Tyto lidi mám já v obrovské úctě. Protože jako jsem psala, konflikt je život sám. Takže vlastně přináší život.

Partnerské vztahy a konflikt 

Přesně! Partnerské vztahy jsou přesně tou ideální půdou pro manifestaci našich vnitřních konfliktů. A ano, jsou jen polem, kde se naše konflikty manifestují. Ony tam nevznikají. vznikají v nás. A čekají, až se v nějaké interakci mohou vyjevit. Takže když z konfliktu obviňujeme partnery, nikdy to nikam nevede. Řešení konfliktu je z podstaty potřeba hledat u sebe. Není žádné jiné trvale funkční řešení. A tím, že partnera uargumentujeme nebo zastrašíme ten konflikt v nás nezmizí. A prostě se vyjeví někde jinde s někým jiným. Proto nemá smysl odcházet ze vztahu proto, že s partnerem máme konflikty. Rozchod má smysl, když už není ten druhý schopen vedle nás růst. Když už necítíme konflikt, ale vidíme, že to “nemá budoucnost”.

Já sama vnímám partnerský vztah jako absolutně nejlepším polem právě pro manifestaci konfliktu. Dokud je mezi námi konflikt, pořád je prostor pro růst a co neroste, to umírá.  

Konflikt jako kontroverzní kámoš

Ze všeho výše napsaného je snad teď poznat, že konflikt není nepřítel. Naopak! A to je způsob, jak na konflikt nahlížím já. Jako na kontroverzního kámoše, co sice říká věci, co nejsou snadný slyšet, ale nakonec má vždycky pravdu 😃