Už nějakou dobu cítím, že chci psát o tom, jak Human Design dokáže natrvalo pozitivně ovlivnit naše vztahy k dětem a naopak vztah našich dětí k nám. Teď o víkendu, kdy za mnou přijela kamarádka s šestnáctiletou dcerou toto moje rozhodnutí uzrálo. Bylo moc příjemné sledovat, jak s hlubším pochopením jejich jedinečností přichází ruku v ruce uvolnění obou a vzájemný respekt.

Cykly v životě člověka podle Human Design

Human Design pracuje se třemi životními cykly. První je do 30 let, další od 30 do 50 let a poslední od 50 do 84 let. Vychází z toho, že po celou tuto dobu, pokud se budeme řídit svou strategií (náš jedinečný způsob práce s energií) a naší autoritou (náš vnitřní rozhodovací kompas) je naše tělo nadesignováno tak, abychom byli zdraví, měli v životě hojnost všeho, co potřebujeme ke svému poslání a život si naplno užili.

První cyklus a důležitost správného přístupu k dětem

V prvním cyklu, tedy od narození do 30 let, jsou důležité pouze tři základní věci. První, aby děti byly nejdříve krmeny a později se stravovaly samy na základě své jedinečnosti, druhá, abychom je vychovávali na základě jejich energetického typu a ony se tak naučily využívat svou strategii a třetí, abychom je naučili požívat svou autoritu (vnitřní rozhodovací kompas) a tuto autoritu potom respektovali. Z pohledu mechaniky HD tímto zajistíme, aby naše děti byly nejen zdravé, šťastné, ale vybavíme je do života uměním žít naplněný a pohodový život.

Nástrahy našich přesvědčení ohledně výchovy

Když se dokážeme oprostit od všech těch celospolečenských dogmat a homogenizovaných stádních představ, které výchovu dětí provází, tak už máme téměř vyhráno. Pro mě jako mámu, není téměř nic, co bych v tomto ohledu nebyla ochotná udělat pro svoje dítě. Proto mu ráda zajistím, aby se stravovalo v souladu se svou jedinečností a tím se jeho mozek mohl vyvíjet tak, aby jeho vědomí dosáhlo postupně svého maxima a tím využilo celý svůj potenciál. Největší vliv na vývoj našeho mozku má strava do sedmi let, ale se stravováním podle HD je určitě dobré začít i kdykoliv později. A já jsem to taky nejdřív u sebe a časem i u svých blízkých udělala. Ra, který HD přinesl, mluví o tom, že když budeme přijímat stravu v souladu se svou jedinečností, nebudeme mít „tlustý“ mozek. Neřeší tělo, protože to bude v pořádku při fungování podle HD automaticky, ale řeší mozek!

Human Design je potřeba každý den žít

A jak to celé potom vypadá v reálném životě? Moje dcera je manifestor. Já jsem ji, tehdy ještě bez znalosti Human Design, vychovávala v respektu, že ona sama ví nejlíp, co v životě potřebuje a co je pro ni dobré. A tak se jí vlastně dostalo přesně takového zacházení, které je při výchově malých a dospívajících manifestorů potřeba. Pokud máme dítě manifestora, potřebujeme ho naučit pouze informovat (to je jeho strategie). Nemělo by se ptát, co může a co ne, ale mělo by se naučit říct, k čemu se rozhodlo. Manifestor sem přišel zajišťovat evoluci a pokud by se ptal třeba tatínka generátora, jehož strategie a celá jedinečnost je už z podstaty úplně jiná, nejspíš jeho potenciál v lepším případě nebude naplněn. Aby ale předešel případným třenicím a nepříjemným vlivům, i když ho to vlastně obtěžuje a má silnou touhu, když má zážeh (nápad), prostě jít a konat, potřebuje se naučit o svých krocích informovat každého ze svého okolí, kterého se jeho kroky nějakým způsobem dotknou.
A tak mi moje dcera v patnácti letech oznámila, že si udělá řidičák a koupí si motorku, což se i stalo, že nepůjde na vysokou, což se i stalo a že bude žít u moře a pracovat v baru na pláži, což se i stalo. K žádnému z těch kroků nepotřebovala mou podporu a dokázala si vše zařídit. Já jsem jí jako máma byla na blízku a případnou podporu nabídla. Poslední roky, kdy já studuji HD jsem ji postupně naučila rozhodovat se podle svého vnitřního kompasu a vidím, jak se jí její život daří žít v souladu s její jedinečností, ale je víc a víc pevná a zároveň uvolněná ve svých rozhodnutích. Její rozhodovací proces postupně přechází z hlavy do těla a ona tak může zaměstnat hlavu například přemýšlením nad tím, jak nejlépe napsat příspěvek na sociální sítě, protože její nejaktuálnější zážeh vedl z odchodu ze stávající práce a založení vlastní firmy, která bude na zakázku spravovat sociální sítě a zabývat se komoditními trhy (těm sice vůbec nerozumím, ale přijde mi to fakt zajímavé :-D).
To byla malá manifestorka. Nejvíce jsou ale v naší společnosti zastoupení generátoři. Malý generátorek se sakrální autoritou se vychovává pomocí uzavřených otázek. Jeho sakrál nám vždycky poví, co potřebuje. „Chceš najíst?“ „Ne-e“ Chceš jít ven? „A-hm“ Pokud dostaneme odpověď, je potřeba ji ale respektovat. Pro mě je úplně normální klást otázky, jsem projektor a to je moje základní výbava. Ale když generátora vychovává manifestor, vidím často u klientů, že to je pro rodiče často náročný a postupný proces učení. Malý projektor zase potřebuje být do všech svých aktivit pozvaný. A tak by se rodič měl ptát, zda by si nechtěl vyzkoušet třeba hrát na kytaru nebo jezdit na snowboardu. Pokud je vnitřní rozhodovací autoritou sakrál, potom by nám malý generátor, stejně jako projektor s intuitivní autoritou, měl být schopen říct hned, jak to chce, ale pokud stojíme naproti dítěti s emoční autoritou ( takových dětí ke 50% !!!) pak je ideální se na všechny rozhodnutí vyspat a někdy i několik dní. Syn mé kamarádky tak při pondělním dotazu, zda chce jet o víkendu k babičce, byl až ve čtvrtek schopen říct, zda s ním v pátek může počítat. Ano, můžeme svoje děti mnohdy lehce manipulovat k odpovědi, která se nám hodí, ale takový způsob výchovy k jejich jedinečností opravdu nepovede.
A já jsem o víkendu viděla, jak úžasná a pozitivní může být změna, kdy máma daleko lépe pochopí, jak funguje její dcera a dcera uvidí, že je v pořádku, když funguje jinak, než její máma. Vždyť jako rodiče chceme pro své děti to nejlepší a pokud je respekt k jejich jedinečnosti to jediné a zásadní, co jim může pomoct žít naplněný život, proč jim to neposkytnout 🥰