Na HD mě fascinuje to, že postupně dostávám odpovědi na všechny svoje otázky týkající se prožívání a života. Nedávno při jedné konzultaci jsem uviděla, jak obrovsky dokáže naše kroky ovlivnit to, když máme strach.
S tématem strachu pracuje HD docela dost. Každý máme aktivované určité brány (kvality, které určují naše fungování, zaměření a dary) a k aktivaci mnohých z těchto bran se váže i nějaký druh strachu. A téměř každý z nás nějaký strach „nafasoval“ 😅

Moje strachová výbava je:

Strach z temnoty – a to platí pro tu fyzickou, ale i tu duchovní. Tady jsem zjistila, že když se tomu zvládnu postavit, začne mě tma a temnota inspirovat. Ve fyzické tmě mi je lépe, než když si rozsvítím, a stíny svoje i druhých beru jako součást života. Snadno se to napíše, ale ta druhá část byla fakt dlouhá cesta zakončená teprve nedávno.

Strach z autority – toto přináší při nezvládnutí strach z odsouzení a kritiky druhých, a tak člověk odsuzuje a kritizuje radši sám. A nějak uchopit tento strach byla a je fakt dlouhá cesta. V kombinaci s mým genetickým zraněním, kdy všechno automaticky popřu, neskutečně náročná kombinace na zpracování. Snad jsem už větší část ušla. Výsledkem při zpracování je ale potenciál stát se sama autoritou v tom, co dělám. A za to ta námaha stojí.

Strach z ticha – obava, že mě ostatní nevyslyší – to se u mě projevovalo (a možná ještě projevuje), že mluvím nahlas 😀 Občas se mi to ještě děje. Větší strach jsem ale měla z toho, že při komunikaci s lidmi neuslyším nic, co by pro mě mělo hodnotu. Jako bych se bála, že se nenajde nikdo, kdo pochopí alespoň něco z toho, o čem přemýšlím, že nebude nikdo, s kým to sdílet. A toto jsem zažívala opravdu dlouho. Před třemi lety jsem se seznámila se svou nejlepší kamarádkou a tento strach úplně zmizel. Naše dlouhé, téměř každodenní hovory na všechna možná nejen duchovní témata, ten strach odstranila. Když mám být upřímná, vystřídal ho ten, abych o ní nepřišla 🙈

Mých strachů je na základě Human Design definovaných celkem osm. Někdy se možná vrátím k těm dalším. I pro mě je zajímavé si to takto shrnout. Co je ale důležité, že pokud si každý jednotlivý strach zvědomíme a vytáhneme ho na světlo, dá se transformovat na nějakou velmi hodnotnou kvalitu (nechci použít slovo dar, protože to není žádný dar, ale sakra odmakaná kvalita) a pak ji začít využívat pro sebe a pro druhé. A tak mi můj strach z temnoty přinesl pochopení toho, že naše stíny jsou jen oblasti, které když transformujeme, tak nám přinesou moudrost. Když jsem si vědoma strachu z ticha, potřebuju se obklopit lidmi, kteří dávají sdílení hloubek vysokou hodnotu a když mám strach z autorit, tak když v tomto zaměřím pozornost na to, že od každé skutečné autority se mohu něco naučit, pak se mám potenciál se jí sama stát.
A když to hezky jedno po druhém dokážu zpracovat, tak mě moje strachy nebudou ovládat, ale naopak mi mohou hezky sloužit. Cílem totiž není se jich zbavit, protože to tak úplně není možné a nebylo by to ani bezpečné. Cílem je, nechat je běžet „na pozadí“ a informace, které v této formě ke mě přicházejí, využít pro sebe a pro své blízké.