V naší společnosti je pojem spolupráce vykládán značně zkresleně. Jinak řečeno, to, co je za spolupráci pokládáno, jí ve skutečnosti vůbec není. Skutečná spolupráce je vrcholem evoluce a musíme si přiznat, že tam tedy jako lidstvo, ale ani jako jednotlivci ještě zdaleka nejsme 😅
Spolupráce má totiž pevná pravidla, která, pokud se chceme v této oblasti vyvíjet, potřebujeme postupně integrovat do svých struktur. Bez spolupráce nikdy nebudou naše vztahy plně funkční a naplněné. A to platí o partnerských stejně jako o všech ostatních – těch, co máme s dětmi, na pracovišti, s přáteli. Avšak skutečné pochopení spolupráce musí začít nejdříve uvnitř nás samotných, v našem vnitřním světě – u naší vnitřní ženy a našeho vnitřního muže.

Těchto prvních pět pravidel je naprostý základ k tomu, abychom se v této oblasti začali orientovat.

1. Na začátku nikdy není jasné, jak bude výsledek přesně vypadat
   Spolupráce je tvůrčí proces, kdy se jednotlivé strany postupně každým krokem dostávají k výsledku. A tvorba je základ. Pokud je přesný výsledek a kroky dopředu dané, není to spolupráce, ale pokyny. Je tak těžké pustit se na začátku svých představ a odevzdat se proudu tvorby a inspirace. Ale ty výsledky jsou potom neuvěřitelné! A energie pěti spokojených lidí je úplně jiná než čtyř vítězů a jednoho poraženého.
2. Ve spolupráci musí nést každý odpovědnost za své kroky a svou část pole.
   Tady se dostáváme k tomu, že spolupráce je možná pouze mezi vyzrálými jedinci, kterým je jasné, jak pracovat s odpovědností. Tedy mezi jedinci, kteří ani nepřebírají odpovědnost za to, co není jejich, ale zároveň jsou ochotni ji nést. Zatímco první pravidlo je náročné v tom, že se musíme vzdát svých představ, toto pravidlo je podmíněno ochotou naučit se pracovat se zodpovědností, což je samo o sobě hodně těžké. Kdo z nás někdy nezachraňuje nebo se nenechavá zachraňovat?
3. Spolupráce musí být prosta jakýchkoliv nároků, očekávání a tlaků.
   Toto pravidlo souvisí s prvním pravidlem, kdy se vzdáme svých představ. Jen je vztaženo od nás směrem k ostatním. Vzdáváme se tedy představ, co by měli nebo neměli ti ostatní.
4. Spolupráce musí vycházet z jedinečnosti spolupracujících stran.
   Toto pravidlo navazuje na pravidlo třetí. Každý vkládáme do spolupráce pouze svou jedinečnost a nic víc. Pokud se nám stane, že přispějeme něčím, co nám není vlastní, vznikají uvnitř nás odpory. Odpor brání energetickým proudům a opět se nemůže jednat o spolupráci.
5. Výsledek spolupráce musí být vždycky WIN – WIN!
   Toto platí VŽDYCKY pro libovolný počet zúčastněných stran. Pokud je z desíti stran jedna nespokojená. Je potřeba hledat a tvořit dál. Jinak to není spolupráce.

Ještě jednou připomínám naprosto zásadní věc – skutečné pochopení spolupráce musí začít nejdříve uvnitř nás samotných – tedy u naší vnitřní ženy a našeho vnitřního muže. Je si totiž projekujeme do našich vnějších vztahů včetně spolupráce.

Schválně nechávám celý článek na úrovni teorie bez příkladů. Otevírám možnost diskuse. Chci jej dotvářet VE SPOLUPRÁCI s každým, kdo bude ochoten spolupracovat a komunikovat své pohledy 😊