Jednou z mnoha oblastí, na které se HD soustředí je strava. Celý pohled na stravu je ale velmi neobvyklý a vlastně dost přelomový, dalo by se říci, radikální. Vychází totiž z toho, že pokud nejíme za podmínek, které jsou vlastní naší jedinečnosti, náš mozek nemůže ani zdaleka fungovat tak, aby využil všechny svoje možnosti. Už to mi přišlo zajímavé. HD neřeší, jak vypadá naše tělo, ale to, jak funguje náš mozek. Přijde mi to logické, když jedno ze základních východisek je, že naše tělo je od přírody designováno na to, abychom zde na zemi žili v plné síle minimálně do 84 let. K čemu je dobrá postava, když mám alzheimra, že?

Mě samotnou na celém systému HD velmi baví možnost všechnu tu teorii zkoumat v praxi na sobě. A tak jsem do prozkoumání svého jedinečného stravovacího režimu vrhla naplno. Moje ideální jídlo by mělo mít teplotu nižší, než je teplota těla a zásadní pro mě je i pitný režim. Zjednodušeně se celý režim nazývá studené/pít.

Když se o tom s někým bavím, dost lidí to vyděsí. Přijde nám všem úplně normální, že VŠICHNI jíme stejně připravené jídlo, v mnoha případech tepelně upravené. Nikdy mě ani nenapadlo, že jedinečnost by mohla souviset s tím, že moje tělo a hlavně by mohli fungovat daleko lépe, když je nebudu stravou zahřívat. To, že musím hodně pít, jsem zjistila už jako dítě. Maminka mi vyprávěla, že když tehdy v osmdesátých letech chodila ke kadeřnici, což bývalo na hodiny, ta mi koupila tři litrové minerálky a já se zabavila tím, že jsem je vypila. Taky mi vyprávěla, že když do mě jako do tříletého prcka nemohla žádné jídlo dostat, tak vždycky zabral kompot z ledničky. A tak se ty střípky začaly pomalu dávat dohromady. Po roce experimentování jsem zjistila, jak obrovská únava se po dvou až třech dnech dostaví, když denně nezvládnu vypít alespoň 2,5 litrů něčeho neslazeného, jak mnohdy hodiny trávím jídlo, které jsem snědla horké a jak to samé jídlo, které jsem snědla chladné, dokáže moje tělo velmi dobře zpracovat. Jak v létě, když se oteplí musím vyměnit všechny nápoje za jejich ledově studenou variantu, zatímco v zimě mi to po ránu stačí těsně pod teplotou těla. Odpoledne už zase piju nápoje ledové. Když jsem si dovolila naplno prožít touhu po všem studeném, v mém jídelníčku se přirozeně objevilo víc zeleninových salátů, ovoce, zmrzlin a nanuků a když jsem unavená, začala jsem sahat po studeném černém čaji s mlékem.

Není to tak, že bych už nikdy nic teplého nesnědla, ale pokud je to možné a i tak si pochutnám, sáhnu vždycky po té studené variantě. V praxi to potom vypadá tak, že v restauraci už všichni dojedli a moje jídlo je ještě stále na stole. Začala jsem milovat Zelený bar u nás v Zásmukách, kde vaří domácí jídla a paní mi už automaticky vše, co by normálně ohřála, nosí studené, i když je to ještě pořád s omluvou 😀 Tady jsem si uvědomila, jak je v této oblasti společnost homogenizovaná a předpokládá se, že to budeme mít všichni plus mínus stejně.

Jenže je to ještě zajímavější. Jsou případy, kdy je vlastně z pohledu mozku jedno, co jíte, zato jsou naprosto zásadní podmínky, ve kterých to jíte. A tak by někdo měl jíst ideálně sám v úplném tichu a někdo jiný zase v hlučnějším prostředí. Celý koncept stravovacích režimů tak úplně boří všechno, co jsem až do doby začátku tohoto experimentu o stravě zjistila. A hubnutí? HD vychází z toho, že pokud se řídíme svou energetickou strategií a rozhodovací autoritou, které jsou také jedinečné pro každého z nás, potom máme nejen přesně takovou váhu, jakou potřebujeme, ale vyhneme se i nemocem a zůstáváme zdraví.